Základní charakteristika:
Dálkoměrný kompakt Minolta Hi-matic F byl vyráběn v letech 1972-74. Fotoaparát má vestavěný expozimetr (CdS senzor). Jeho napájení měla obstarávat dvojice rtuťových 1,35 V baterií PX640. Ty se dnes už nevyrábí. Jako alternativu lze použít 1,5 V alkalickou PX640A. Z důvodu lepší dostupnosti se v našich končinách doporučuje používat 1,5V knoflíkové baterie LR9/PX625A či LR44/AG13 vypodložené kouskem vodivého materiálu.
Minolta Hi-Matic F je vybavena objektivem 38mm Rokkor f 2,7 ( 4 čočky ve 3 skupinách ) s centrální závěrkou Seiko ESL. Zaostřuje se pomocí dálkoměrného systému otočným prstencem od 0,8 m do nekonečna. Druhý prstenec slouží k nastavení směrného čísla externího blesku. Vnitřním okružím u čočky objektivu se nastavuje citlivost použitého filmu ASA 25-400 (15-27 °DIN). Nastavení clony a času expozice je automatické a obstarává ho CdS senzor nad čočkou objektivu v rozsahu časů od 1/724s do 4s.
Na horní straně je umístěna spoušť závěrky ( se závitem pro dálkovou spoušť ), páka k převíjení filmu, kontrolka baterií, počítadlo snímků, sáňky pro externí blesk a kolečko s výklopnou kličkou pro zpětné navinutí filmu do kazety.
Fotoaparát jsem získal za 290 Kč na aukru a zdál se docela ve slušném stavu. Dokonce s přípravky pro použití alternativních baterií. Trochu mi vadil prach v hledáčku a tak sem se rozhodl vyčistt hledáček i zevnitř. Po sundání vršku se ukázalo, že skladování foťáčku než se dostal až ke mně, nebylo zdaleka ideální. Vypadalo to, že si oxidace spolu s korozí vybraly svou daň. Ale po vyčištění se ukázalo, že to není zdaleka tak katastrofální, jak to vypadalo z počátku. Jen asi na dvou místech byla koroze trošku hlubší, ale nic co by bránilo používání. Po vyčištění od solí oxidace se chod natahovacího mechanismu znatelně zkulturnil.
Pro ostrou zkoušku s prvním filmem jsem zvolil víkend v Česko-Saském Švýcarsku a Fomapan 100. Barevné snímky pak byly pořízeny na Kodak Gold 200 a pochází také z naskenovaného negativu.
Zajímavé odkazy:
